Náš volejbal


Přímé odehrání míče, aniž by se dotkl země – to je cílem každého hráče volejbalu.

Volejbal vymyslel kolem roku 1895 William G. Morgan ze Springfieldu v Massachusetts v USA a jeho hlavním cílem bylo vytvořit bezkontaktní halový sport a tím i minimalizovat riziko zranění.

Profesor William. G. MORGAN tuto hru vymyslel pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů a z neznámých důvodů nazval mintonette. Košíková se mu zdála totiž příliš namáhavou rekreační hrou, a tak rozdělil tělocvičnu sítí (pro lawn-tennis), jejíž horní okraj natáhl asi ve výši 183 cm od země, žáky své třídy rozdělil na dvě poloviny a dal jim úkol dopravit míč odplácáváním na půli soupeřů. Netušil, že tím dává základ hře, jež se v průběhu dalších desetiletí stala olympijským sportem, radostí a osvěžením statisíců.

Hráči pana Morgana to neměli zkraje lehké: hrálo se s basketbalovým míčem, ten je pořádně těžký a každou chvíli vyvracel prsty. Zrovna tak ztroskotal z opačných důvodů pokus o hru při požití duše basketbalového míče. Teprve míč zhotovený podle speciálních propočtů rázem odstranil důležitou překážku v dalším rozvoji a minonette pak patřila společně s "hendbollem" (hra s odrážením o stěnu) a basketbalem k náruživě pěstovaným v tělocvičně Morganovy školy.

Mezinárodní volejbalová federace FIVB byla založena roku 1947, první mistrovství světa se pořádalo v roce 1949 v Praze. Od roku 1964 je volejbal součástí programu olympijských her.

Podobně jako nohejbal, je dnes VOLEJBAL řazen mezi bezkontaktní a finančně nenáročný sport.

 

OLDBOYS OPEN

Vaškovo koulení očima

V roce 2021 jsme se rozhodli i u nás na Kazíně v Lipencích pokusit o znovuzrození tohoto oblíbeného sportu. Ve volejbalovém světě proslavené OLDBOYS turnaje se tu hrávali již před mnoha lety, ale bohužel s odchodem starších a zkušených generací, došlo k postupnému redukování až k úplnému zániku. Původním strůjcem kazínského volejbalu byl Václav Raban a my věříme, že se i nám povede navázat na jeho dlouholetou volejbalovou tradici, kterou mnozí lipenečtí starousedlíci, jistě ještě velmi dobře pamatují.

Právě v případě Vaška či Vency Rabana (jak byl všeobecně nazýván) šlo o ryzího Pražáka, který se v Praze narodil i zemřel. S rodiči žil a vyrůstal v Praze na Vinohradech a přes léto právě na naší trampské osadě Tornádo na Berounce u Mokropes, kde měla rodina rekreační chatu. Na Tornádu také zahájil své sportovní aktivity ve stolním tenisu a ve volejbalu. O jeho talentu svědčí fakt, že již v 17 letech hrál tabletenisovou ligu za muže AC Sparta a s osadním týmem volejbalistů objížděl trampské turnaje v okolí. Jeho prvními volejbalovými vzory se stali dvojnásobní vítězové Trampské volejbalové ligy (1937 a 1939) ze sousední osady Montana Berounka. Někteří z nich přešli po zrušení TVL v roce 1941 do Sparty a když v roce 1942 spadla Sparta z protektorátní volejbalové ligy a řešila generační problém, přivedli do týmu talentované hráče z osad u Mokropes – z Kazína, Montany a Tornáda. Mezi nimi přišel právě i náš Vašek Raban a zahájil zde svou neméně úspěšnou kariéru.

V roce 1946 si Vašek zahrál za výběr Prahy proti Lvíčatům ČSR v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR-Francie na Vinohradech a v roce 1950 jej státní trenér Jan Fiedler nominoval na ME v Sofii, odkud si dovezl stříbrnou medaili. V době, kdy končil s hraním ve Spartě, přijal nabídku Ministerstva národní obrany a stal se trenérem v roce 1954 ustaveného družstva žen Ústředního domu armády (ÚDA) Praha, které vedl až do jeho rozpuštění v roce 1956 a se kterým získal 2 mistrovské tituly (1955 a 1956). kariéru volejbalisty.

Všechny reprezentantky, které Vašek kdy ve všech klubech trénoval, ho dodnes považují za nejlepšího trenéra, jakého potkaly. Byl především vynikající psycholog a stratég, na všechna utkání se pečlivě připravoval rozborem hry soupeřek a jejich klíčových hráček, volbou vhodné taktiky a sestavy svého týmu a přidělením konkrétních úkolů kolektivních i individuálních. V našem volejbalu měl mimořádný respekt a stačilo (jak napsal v jeho nekrologu Vláďa Vyoral), aby zvedl k rozhodčím hlavu a zakoulel očima – okamžitě věděli, že udělali chybu a v dalším průběhu utkání si dávali větší pozor. Z Vaškova koulení očima měly vítr i jeho hráčky a když to zjistil, začal nosit při koučování černé brýle, aby je zbytečně nenervoval. Nejvíce jej rozhodilo, když některá z hráček nerespektovala jeho pokyny a následnou chybu omlouvala hlášením „já myslela“. To pak neváhal použít své oblíbené heslo: „Ty nemáš co myslet, od myšlení jsem tady já. Ty jsi tu na hraní!“ 😊 😊 😊

Určitě měl na to vést i ženskou reprezentaci, bohužel neměl potřebné kádrové předpoklady, a to i přes svůj dělnický původ a profesi (byl vyučený zámečníkem a celý život pracoval jako aeromechanik). Tehdejší „generálové“ našeho volejbalu se báli jeho otevřenosti (říkal vždy nahlas, co si myslel) a iritovalo je také jeho vždy perfektní oblečení, které bylo v kontrastu s jejich „proletářským“. V nekrologu Vláďa Vyoral sice uvedl, že Vašek byl „po určitou dobu“ asistentem Antonína Kyndra u ženské reprezentace, ale o tom bohužel nemáme zatím jediný důkaz…

Naši sponzoři