Volejbal vymyslel kolem roku 1895 William G. Morgan ze Springfieldu v Massachusetts v USA
a jeho hlavním cílem bylo vytvořit bezkontaktní halový sport a tím i minimalizovat riziko zranění.
Profesor William. G. MORGAN tuto hru vymyslel pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů a z neznámých důvodů nazval mintonette.
Košíková se mu zdála totiž příliš namáhavou rekreační hrou, a tak rozdělil tělocvičnu sítí (pro lawn-tennis),
jejíž horní okraj natáhl asi ve výši 183 cm od země, žáky své třídy rozdělil na dvě poloviny a dal jim úkol dopravit míč odplácáváním na půli soupeřů.
Netušil, že tím dává základ hře, jež se v průběhu dalších desetiletí stala olympijským sportem, radostí a osvěžením statisíců.
Hráči pana Morgana to neměli zkraje lehké: hrálo se s basketbalovým míčem, ten je pořádně těžký a každou chvíli vyvracel prsty.
Zrovna tak ztroskotal z opačných důvodů pokus o hru při požití duše basketbalového míče.
Teprve míč zhotovený podle speciálních propočtů rázem odstranil důležitou překážku v dalším rozvoji a minonette
pak patřila společně s "hendbollem" (hra s odrážením o stěnu) a basketbalem k náruživě pěstovaným v tělocvičně Morganovy školy.
Mezinárodní volejbalová federace FIVB byla založena roku 1947, první mistrovství světa se pořádalo v roce 1949 v Praze.
Od roku 1964 je volejbal součástí programu olympijských her.
Podobně jako nohejbal, je dnes VOLEJBAL řazen mezi bezkontaktní a finančně nenáročný sport.
V roce 2021 jsme se rozhodli i u nás na Kazíně v Lipencích pokusit o znovuzrození tohoto oblíbeného sportu.
Ve volejbalovém světě proslavené OLDBOYS turnaje se tu hrávali již před mnoha lety,
ale bohužel s odchodem starších a zkušených generací, došlo k postupnému redukování až k úplnému zániku.
Původním strůjcem kazínského volejbalu byl Václav Raban a my věříme,
že se i nám povede navázat na jeho dlouholetou volejbalovou tradici, kterou mnozí lipenečtí starousedlíci,
jistě ještě velmi dobře pamatují.
Právě v případě Vaška či Vency Rabana (jak byl všeobecně nazýván) šlo o ryzího Pražáka, který se v Praze narodil i zemřel.
S rodiči žil a vyrůstal v Praze na Vinohradech a přes léto právě na naší trampské osadě Tornádo na Berounce u Mokropes,
kde měla rodina rekreační chatu. Na Tornádu také zahájil své sportovní aktivity ve stolním tenisu a ve volejbalu.
O jeho talentu svědčí fakt, že již v 17 letech hrál tabletenisovou ligu za muže AC Sparta a s osadním týmem volejbalistů
objížděl trampské turnaje v okolí. Jeho prvními volejbalovými vzory se stali dvojnásobní vítězové
Trampské volejbalové ligy (1937 a 1939) ze sousední osady Montana Berounka.
Někteří z nich přešli po zrušení TVL v roce 1941 do Sparty a když v roce 1942 spadla Sparta z protektorátní
volejbalové ligy a řešila generační problém, přivedli do týmu talentované hráče z osad
u Mokropes – z Kazína, Montany a Tornáda. Mezi nimi přišel právě i náš Vašek Raban a zahájil zde svou neméně úspěšnou kariéru.
V roce 1946 si Vašek zahrál za výběr Prahy proti Lvíčatům ČSR v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů
ČSR-Francie na Vinohradech a v roce 1950 jej státní trenér Jan Fiedler nominoval na ME v Sofii, odkud si dovezl stříbrnou medaili.
V době, kdy končil s hraním ve Spartě, přijal nabídku Ministerstva národní obrany a stal se trenérem v roce 1954 ustaveného
družstva žen Ústředního domu armády (ÚDA) Praha, které vedl až do jeho rozpuštění v roce 1956 a se kterým získal 2 mistrovské
tituly (1955 a 1956). kariéru volejbalisty.
Všechny reprezentantky, které Vašek kdy ve všech klubech trénoval, ho dodnes považují za nejlepšího trenéra, jakého potkaly.
Byl především vynikající psycholog a stratég, na všechna utkání se pečlivě připravoval rozborem hry soupeřek a jejich klíčových hráček,
volbou vhodné taktiky a sestavy svého týmu a přidělením konkrétních úkolů kolektivních i individuálních.
V našem volejbalu měl mimořádný respekt a stačilo (jak napsal v jeho nekrologu Vláďa Vyoral),
aby zvedl k rozhodčím hlavu a zakoulel očima – okamžitě věděli, že udělali chybu a v dalším průběhu utkání si dávali větší pozor.
Z Vaškova koulení očima měly vítr i jeho hráčky a když to zjistil, začal nosit při koučování černé brýle, aby je zbytečně nenervoval.
Nejvíce jej rozhodilo, když některá z hráček nerespektovala jeho pokyny a následnou chybu omlouvala hlášením „já myslela“.
To pak neváhal použít své oblíbené heslo: „Ty nemáš co myslet, od myšlení jsem tady já. Ty jsi tu na hraní!“ 😊 😊 😊
Určitě měl na to vést i ženskou reprezentaci, bohužel neměl potřebné kádrové předpoklady,
a to i přes svůj dělnický původ a profesi (byl vyučený zámečníkem a celý život pracoval jako aeromechanik).
Tehdejší „generálové“ našeho volejbalu se báli jeho otevřenosti (říkal vždy nahlas, co si myslel) a iritovalo je také jeho vždy
perfektní oblečení, které bylo v kontrastu s jejich „proletářským“.
V nekrologu Vláďa Vyoral sice uvedl, že Vašek byl „po určitou dobu“ asistentem Antonína Kyndra u ženské reprezentace,
ale o tom bohužel nemáme zatím jediný důkaz…
